Seriál: Hannibal !!Spoilery!!

Tak, před asi deseti minutama jsem se podíval na poslední díl druhé série Hannibala a chystám se to nějak shrnout a okomentovat. Předem upozorňuju že se v následujícím textu dost možná objeví nejeden spoiler, takže na vlastní riziko přestaňte číst, pokud vám spoilery vadí. Nedíval jsem se zatím na třetí sérii, protože jsem dostal echo že mi zkazí zážitek z těch prvních dvou, ale stejně se na ni pak mrknu a vyjádřím se i k ní.

!TADY ZAČÍNAJÍ SPOILERY, POSLEDNÍ VAROVÁNÍ!

Začal jsem to sledovat asi před třema ač čtyřma dnama, chytlo mě to prakticky okamžitě ale úplně jiným způsobem než třeba Dexter (kterej se ke konci hrozně podělal) nebo Breaking Bad (který bylo mega celý). Hannibal jako postava byl celou dobu spíš v pozadí a nikdy jste žádnou jeho vraždu neviděli přímo (až na pár výjimek), jen jak si z masa pochybného původu kuchtí ty svoje špeciality (z toho jsem měl hlad). Zezačátku mi trochu vadilo že se seriál netočí kolem něj, ale okolo něj a hlavní postavou je všehovšudy William Graham, po chvilce jsem na to přistoupil - a bylo to super.

Během sledování jsem si užíval celou tu ponurou (a pak i paranoidní) atmosféru a Grahamův pomalej a přímej pád do polonepříčetnosti, taky to jak kolem Hannibala zprvu nikdo nečmuchal a pomalu se to celý vyhrocovalo, nicméně díky jeho manipulativním schopnostem a umění pojistit si prdel do extrému se kolem něj prostě smyčku uvázat nedařilo. Potom samozřejmě všechny ty umělecké vrahy a jejich kreace, nejdřív jsem si sice říkal že tolik uměleckých vrahů na jednom místě snad ani být nemůže, ale pak jsem si uvědomil že to absolutně není podstatný a jenom jsem tu kreativitu obdivoval, sleduju koneckonců seriál, ne dokument. Dialogy byly někdy hodně metaforický nebo nejasný, s čímž seriál taky parádně pracoval (ale někdy už mě to teda vysíralo), jelikož jste občas úplně netušili jak si co přesně interpretovat a dávalo to místo pro fantazii, plus to otevíralo v ději spoustu možností pro dějový zvraty (stejně jako to, že vám dost často něco přímo neukázali, ale chtěli abyste si to mysleli). 

Hlubší efekt seriálu nastal, když jsem se na něj zrovna nedíval, ale přemýšlel nad ním. Díky kombinaci toho, že vám seriál hodně věcí přímo neukáže a hlavní postava má dlouho pokřivený vnímání reality, plus víte že Hannibal může mít prsty skoro ve všem, jsem se občas při procházce se psem zadumal a přehrával si to v hlavě, napadly mě různý kombinace toho, co kdo, jak, komu a proč, plus co je realita a co ne. Prostě se mi to dostalo do podvědomí a občas to vyplavalo na povrch, což bylo hodně cool. Btw celej ten seriál měl navíc takovej háv surrealistickýho hororu a některý obrazy se mi taky občas mihly v hlavě.

Co se týče postav, tak krom té dementní ženské co vedla svědectví proti Grahamovi u soudu (ta byla fakt na po tlamě) a v některých momentech ta Hannibalova dočasná nabíječka, tam nebyla žádná, u které bych si řekl "Kurva, ať už zdechne nebo odletí na Slunce." Navíc i když víte že Hannibal je tak trochu vrah a kanibal, nevíte jestli chcete víc aby ho chytili nebo aby mu to prošlo, mě vždycky zajímalo co se stane v obou variantách. Jak děj pomalu a ponuře postupuje, všímáte si jak tahá za nitky a vytváří to kolem něj takovou iluzi nepolapitelnosti, která konec seriálu už úplně ovládá a je z něj regulerní superpadouch.

Graham byl jako postava taky parádní, jak postupně šílel a měl výpadky, stával se celej ten seriál takovej snovější (ale někdy bylo těch parohů moc) a působil jako hodně živá noční můra, kde nemáte žádnej pevnej bod, ze kterýho byste naprosto jasně určili "jak to teda vlastně je," stejně jako Graham. Btw ta jeho schopnost byla hodně cool, líbilo se mi i jak byla zobrazená. Ještě se mi celkem zamlouval ten brejlatej prasovec na konci, díky melancholické atmosféře celýho zbytku seriálu působil jako dávka pervitinu s heroinem dohromady, škoda že se mu nevěnovali trochu víc.

Můj dojem je výhradně kladnej, pomalejší nástup děje mi nijak nevadil, jelikož byl celej promakanej a až na pár scén a dialogů ten seriál neměl hluchý místo. Navíc když se nad tím retrospektivně zamyslím, nutí mě to přemýšlet nad tím, jaký kroky musel Hannibal nebo Will podniknout, aby jim v budoucnu vyšlo to či támhleto. Nic, jdu si nakreslit hodiny.