Nulování a budování smyslu života

Jak žít? Proč tak žít? Pro koho tak žít? Má to všecho nějaký smysl? Tyto otázky si nejspíš položila většina z nás, někdo nad nimi mávl rukou, jiný se na chvíli zamyslel, další je řeší dodnes. No a někteří je považují za vyřešené, tedy pro sebe samotné. I já se za někoho takového považuji. Nyní vám předložím metodu, jak si na ně odpovědět. Respektive jak žít tak, aby si člověk nemohl na smrtelné posteli říct "co když jsem to chtěl jinak, měl jsem tu možnost, ale nevyužil jsem ji?" Ono totiž už bude trochu pozdě...

Otázka číslo nula: "Jaký to má všechno smysl?"

Docela dlouho jsem hledal způsob, jak odpovědět na otázku "jaký smysl má náš život?" Ale to mě přivedlo k další otázce a sice, podle čeho určit, co tím smyslem je? Odpověď na tuto otázku pro mě byla na prvním místě, protože pokud by náš život nějaký smysl měl, bylo by asi dobré ho znát a trochu se tomu přizpůsobit. 

Většina náboženství na tuto otázku nabízí určité formy odpovědi, ovšem všechny jsou dost pochybné. Většina jich má jednoduchý vzorec a sice: "Libovolná člověku nadřazená nadpřirozená entitna ho nějakým způsobem vytvořila a on má žít pro ni, což znamená následovat pokyny uvedené v libovolném náboženském spisu či předané ústní formou, prostřednictvím proroka." Jako přirozený skeptik, bez schopnosti přijmout cokoliv nepodloženého jako fakt nebo v to uvěřit, pro mě mají náboženské návody nulovou hodnotu. Je to jednoduché, existenci takové entity nelze nijak skutečně dokázat, proč bych měl žít pro něco, co je naprosto nezjistitelné? 

A vzhledem k počtu náboženství a takových entit (křesťanský bůh, řečtí a římští bohové, Alláh, Létající Špagetové Monstrum - tímto ho zdravím), jak mohou vědět že zrovna to jejich je to správné? Všichni budou používat ten samý druh argumentace (že přijmuli toho svého boha či proroka do sebe a on teď nad nimi drží ochranou ruku a oni se cítí svobodní - což jsou termíny, které pro ně pravděpodobně vlivem víry získali trocnhu jiný význam), který se dá ale aplikovat na naprosto jakékoliv náboženství (a cokoliv neprokazatelného, co si náhodný člověk vymyslí a pak to údajně příjme), ale nic co by jasně říkalo "ano, moje nadřazená nadpřirozená entita opravdu existuje a mám pro to důkaz, který se nedá vysvětlit ničím jiným než její přítomností nebo zásahem." Nemají v rukou opravdu nic, proto je to jen a pouze víra. A věřit znamená hovno vědět. 

Takže náboženství skutečnou odpověď zkrátka nenabízí (přesto se k němu spousta lidí upíná, někdo je k tomu veden od dětství, ale znám i případy kdy se takový člověk ze spárů víry vymanil - takoví mají můj obrovský respekt, to chce opravdu přemýšlivou hlavu a schopnost kriticky myslet - další v ní nacházejí formu útěchy nebo naděje a některým se prostě jen nechce do hloubky uvažovat za sebe samotné, nebo jim to nepřijde správné - což opravdu nechápu), vyškrtněme ho tedy a co nám zůstane? 

Svět řízený přírodními zákony, my jsme produkty těchto zákonů. Na první pohled se tedy může zdát že tu tedy pro nás žádný plán není, ani smysl, jsme vlastně jen jakási náhodná komplexní sněť částic. Je to ale dost o úhlu pohledu na to, co považujeme za takový plán. Já si pod tím představuji něco, čehož naplnení bude mít nějaký další cíl (chci se vyhnout slovu "vyšší," je trochu problém co si pod tím vlastně představit), ale pořád je to takový nejasný vzorec. Na místo tohoto plánu by se na základě tohoto vzorce dal dosadit právě přírodní výběr - předáním svých genů dále do genofondu naplníme jakousi podobu takového cíle. A pokud se dobrovolně rozhodneme ji nenaplnit, nikdo nás neuvrhne do věčných pekel.

Ovšem taky je pořád faktem že vesmír jednou zanikne a s tím také vše to, co jsme vybudovali, včetně našeho genofondu, což už vyznívá poněkud nihilisticky. Ale je to fakt a pokud chceme vycházet z nezkreslené představy, musíme ho přijmout, i když se nám nelíbí. (Protip: Pokud by se nám podařilo vytvořil technologii, která by umožňovala nějakým způsobem náš aktuální vesmír opustit či vytvořit nový, dalo by se tomu teoreticky vyhnout)

Této části, kdy si člověk uvědomí výše uvedené souvislosti říkám vynulování. Je to z toho důvodu, že potenciální úvahy o nějakém vyšším smyslu života se vytratí.

Na čem stavět?

Pro někoho je taková představa strašná a bere mu chuť do života, mně ne. Nemám rád jakékoliv diktování pravidel, takže to vidím jako velmi osvobozující a pohodový pohled na svět, nikomu nejsem zavázán a nic nikde nedlužím, asi to bude mým přesvědčením. Život je jen na mě a společnosti kolem mě, můžu ho žít podle sebe s tím, že budu podmínky kolem sebe brát v potaz do úrovně, do jaké mi to vyhovuje (přátelé a známí), do jaké je to nezbytné (fungování v rámci ekonomického systému, umožňujícího přežití - ano, i od toho se dá teoreticky odpoutat) a o jaké nemohu rozhodnout (rodina, čas a místo, kde se narodíte).

Jinými slovy, tady už přichází na řadu vaše osobní subjektivita, toto je ta část kdy si budujete hodnoty opravdu tak, jak vy chcete, nikdo vám je předem neurčuje a ani neexistují žádné přírodní zákony, které by jedny stavěly nad druhé. Vyvtořte si vlastní individuální smysl života, takový s jakým budete spokojení. 

Zamyslete se nad tím, co od života vlastně chcete a proč. Chcete být bohatí a mít velkou vilu, protože se pak prostě budete cítit jaksi naplnění? Dobře, do toho! Metod jak toho dosáhnout je více. Přejete si vidět společnost technicky a vědecky vzkvétat, protože prostě chcete vidět kam až mohou dosáhnout lidské možnosti? Přidejte se do řad vědců! Máte chuť pomáhat slabým a chudým? Proč ne, zkuste nějakou charitativní organizaci.

Abych zůstal objektivní, takový cíl nutně nemusí být pozitivní nebo neutrální. Stejně tak si můžete zamanout vyvraždit lidstvo nebo potlačovat vědecký pokrok za každou cenu. I to je potenciální individuální smysl života, tato část už záleží na vašich morálních zásadách a přesvědčení, ale o morálce budou také články.

Stejně tak můžete svůj cíl založit na tom, co chtějí ostatní, protože vám záleží na nich a na tom aby se splnil jejich cíl. I to je možnost. Také je nutno přihlédnout k tomu že cíle jsou omezené právě tím, kde se narodíte a do jaké rodiny či v jaké době. O tom sami sice rozhodnout nemůžete, ale váš cíl by měl také brát v potaz potenciálně splnitelné možnosti, jinak budete asi nespokojení.

Zkrátka si určete co chcete a jděte za tím, podle toho co vám vyhovuje, na základě vašich subjektivních pocitů a dosavadních zkušeností. Nemusíte jít za ničím, pokud vám to vyhovuje. Já osobně balancuji mezi "hedonistickým užíváním života a konání náhodných a ojedinělých akcí, za účelem spatřit reakci široké veřejnosti,"  "touze vidět společnost otevírat nové technologické možnosti a získávat další vědecké poznatky" a "kreativně tvořit na základě svých náhodných vnuknutí a produktů všemožných úvah."

Cíl můžete kdykoliv měnit, je to čistě na vás, máte (do jisté míry) svobodnou volbu...

Toto je část, kterou nazývám budováním, zde už je snad jasné proč. Důležité je že takový individuální smysl života budujete čistě na své vlastní subjektivitě a tom, co chcete vy a vašich možnostech. Nerozhodujete se na základě nějakého předdefinovaného návodu, údajně stvořeného libovolnou nadpřirozenou entitou.