Názor, tvrzení a neověřitelné tvrzení

Chcete-li diskutovat o nějaké problematice nebo nad ní vůbec přemýšlet, musíte umět rozeznat co je tvrzení a může či nemusí platit. A také je nutné umět ho odlišit od názorů, které jsou subjektivní a nezaměnit ho s neověřitelným tvrzením, které je zbytečné a vhodné maximálně pro pseudointelektuály, černoprdelníky nebo pavědce.

Proč vám to cpu? Protože za svůj život jsem vedl už nesčetné množství všech možných diskuzí, na témata vědecká, náboženská, morální, filozofická, pornografická i mnohá další. A častokrát jsem dostal odpověď "Každej má svůj názor."  Laikovi může připadat taková věta pochopitelná, ale většinou je užita v případě, kde nemá co dělat. A když někdo nedovede rozlišit všeobecně platná fakta od subjektivních názorů, nemá cenu s ním diskutovat, zkrátka to nezvládá na uspokojitelné úrovni a nikdy se nikam nepropracujete. Jednoduše proto, že vás může kdykoliv odpálkovat touto univerzální pseudoodpovědí.

Takže si to rozebereme, jako první krok vám budu demonstrovat rozdíly mezi těmito kategoriemi.

Tvrzení

Pokud něco tvrdíte, tak to podle vás platí. Tvrzení se tedy může po ověření změnit ve fakt, případně omyl. 

Příklad: "Tráva na naší zahradě je zelená" či "Hořící dřevo studí"

Pokud jste nepřeskočili mateřskou školku z důvodů nízké mozkové kapacity, poznáte že jsem zvolil jedno pravdivé a jedno nepravdivé. Jdeme to první rozpitvat ad absurdum a koukneme i na druhé.

"Tráva na naší zahradě je zelená"

Hmm, takže někdo mi tu tvrdí že tráva na naší zahradě je zelená. V tom případě musím jít na zahradu, kde najdu trávu. Podívám se na ni a uvidím její barvu, která skutečně bude zelená. V takovém případě toto tvrzení platí a mění se ve fakt, pokud by zelená nebyla tak neplatí a jedná se o omyl. Pokud by tedy někdo došel s tím že je modrá, žlutá či fialová, není to jeho názor, prostě jen nemá pravdu.

Protip: Chcete-li se v tom pitvat ještě více a hrát si na velké intelektuály, protože přesně tohle většina laiků dělá, zkusíte se mě zeptat na to, co je to tráva, kde je naše zahrada a jak se pozná zelená. Jelikož mě už nebaví ztrácet čas takovými hovadinami, pravděpodobně vás začnu trollit, protože přesně to si zasloužíte. Zkrátka si tyto pojmy vyhledejte a zjistěte si jejich definice, operujeme v rámci jazyka a pokud začnete zpochybňovat ten samotný, celá diskuze se zhroutí.

Dá se to ošetřit jednoduchou domluvou zúčastněných na tom, že zkrátka počítají s tím, že pojmy jsou definovány správně. A pokud by někdo podle definice pojmu tráva zkusil trávu identifikovat, uspěl by.

"Hořící dřevo studí"

Postup ten samý jako v případě trávy. Rozdělejte si táborák a strčte do něj ruku. Ne vážně, udělejte to, pokud tvrdíte že studí tak se potřebujete spálit. A počkejte na někoho, kdo bude tvrdit třeba že má blahodárné účinky na pokožku a bavte se.

Závěr: Ti rychlejší pochopili,že princip není v tom si to dokázat ověřit doma, ale že se to zkrátka dá jakkoliv dokázat. Třeba i pokusem za několik miliard. Zkrátka to jde a buď naše tvrzení platí a takový pokus ustojí, nebo neplatí a pokus nás přesvědčí o omylu. Jde o ověřitelnost. Mohl jsem totiž stejně tak dobře zvolit tvrzení jako: "Na cizí planetě je život" (vyžadovalo by procestovat celý vesmír a prozkoumat všechny planety), "Svět skončí v roce 3022" (My už to asi neověříme, ale naši potomci mohou zjistit jestli jsme tenkrát měli pravdu) či "Život na naší planetě zasadili mimozemšťané" (Ti pomalejší tady končí, jedná se o minulost a ta se podle nich nedá ověřit, ti rychlejší vědí že na to metody existují. Kupříkladu radiokarbonová metoda či spojitosti mezi nálezy různých kostí a jiných pozůstatků té a oné doby. Nemluvě o hypotetické možnosti vytvořit nějaký stroj se zápornou hmotností, který by cestoval nad rychlostí světla, předehnal ho a umožnil přehrát události po zpátku)

Názor

Narozdíl od tvrzení je názor subjektivní, nelze jej tedy ověřit a stanovit jako omyl či fakt. Ale každý má svůj.

Příklad: "Chutná mi ovoce" nebo "Líbí se mi stromy"

Úmyslně je vztahuji sám na sebe a automaticky předpokládám že platí. Chutná mi tedy ovoce a líbí se mi stromy. Důležitá jsou slova "chutná," "líbí" a také ke komu jsou vztahovány. Když vám řeknu že mi chutná ovoce a vy mi začnete cpát že je hnusné, tak zobecňujete subjektivní termín (hnusné - každý má jiné měřítko pro to co je hnusné, narozdíl od zelené - ta je jasně určená). Správná formulace by byla "Ovoce je pro mě hnusné." 

Závěr: Každý máme svůj názor na to co je hnusné, hezké, škaredé, příjemné, zábavné a tak dále... Je nesmysl o tom někoho přesvědčovat, můžeme mu maximálně říct proč nám to tak připadá. A v tomhle případě můžeme i odpověď kupříkladu "baví mě sprejování po zdech, protože... Zkrátka mě to baví." Tohle není nic, co by potřebovalo nějak podložit, protože jde zkrátka o subjektivní postoj každého z nás a ne všeobecně platný fakt.

Neověřitelné tvrzení

Odpad všech pseudointelektuálních diskuzí, časté téma těch náboženských nebo třeba filozofických. Stejně jako tvrzení na první pohled může vypadat jako fakt nebo omyl. Ovšem nezle nijak ověřit, navždy zůstane jen tvrzením. Nikdy ho nepodložíte a pokud ho použijete pro podložení jiných tvrzení, stojíte na vratkých základech a člověk s dobrým kritickým uvažováním to pozná.

Příklad: "Jsou mezi námi bytosti, jejichž existenci nelze nijak ověřit" nebo "bavím se s dvourohým jednorožcem, kterého vnímám díky svému šestému smyslu"

Úmyslně jsem vybral tato dvě extrémní tvrzení. Pokud cokoliv nejsme schopni ověřit, tak to nemůžeme uznat jako fakt či omyl. Většina rádoby intelektuálů, nebojících se žádné logické výzvy, se tak oddá nekonečným úvahám nad tím, co když tady jsou a co když ne a proč to či ono bylo způsobeno právě těmito bytostmi, bla bla bla... Z tohohle jsem už vyrostl. 

Závěr: Pokud je nemůžeme ověřit, tak na nás nemohou mít žádný vliv, ani na nic jiného v našem světě, protože pokud by měli a my to byli schopní vnímat, už je lze ověřit.

Co se týče druhé věty, pokud něco vnímáte šestým smyslem, tak i v případě že ho skutečně máte a vnímáte to, jste to v tom zkrátka sami. Ostatní tento smysl nemají a nejsou proto schopní tohoto záhádného vjemu, tudíž na ně nemá žádný vliv. Zkrátka pro ně neexistuje.

Budu to demonstrovat na slepém (jelikož zrak je smysl): Pokud od narození slepému člověku řeknete, že jsou kolem barvy, může vám to sice věřit, ale nikdy je neuvidí a tak ho ani jinak neovlivní, zkrátka pro něj neexistují. Jelikož není schopný přijímat zrakové vjemy, nemohou ho nijak obohatit ani mu ublížit (oslepení, vyděšení, znechucení...). Pokud by byli na světě všichni slepí a jeden se narodil se zrakem, stejně ostatním nemůže pomocí zraku nic dokázat. Lze sice podotknout že barvy pohlcují světlo a mění ho v teplo (jde o formy energie) a každá to má s tím odraženým a pohlceným množstvím trochu jinak (černá pohltí skoro vše, bílá skoro vše odrazí) a tak ho můžete nechat sáhnout na povrchy stejného materiálu, ale různých barev. On by skutečně mohl i přijmout ten fakt že ta teplota je způsobena barvami, ale ty samy ho nijak neovlivňují. Pro důkaz jste použili teplo a to vnímáme pomocí hmatu. A to je to jediné co bude vědět bezpečně, sáhl na povrchy o různé teplotě. V případě hluchého můžeme zase nechat zvuk něco rozkmitat, ale samotný zvuk pro něj bude stále záhadou.

Je to neutrální příklad, který se dá použít pro i proti různým šestým smyslům, ale to není cílem tohoto článku. Důležitý je na tom fakt, že jakékoliv vjemy mimo naše smysly nás nejsou schopny přímo ovlivňovat. A i kdyby někdo chtěl jejich existenci dokázat tím, že se odkáže na jiný smysl, my sami si tím nemůžeme být nikdy stprocentně jistí.

Závěr: Narozdíl od prvního tvrzení může toto být svým způsobem ověřitelné. Ovšem náš oponent by se musel velmi snažit a vyloučit experimentálně všechno ostatní, než by nám dokázal vlivy čehokoliv, co existuje mimo naše smysly.

Epické shrnutí