Cesta

Šestiletý Timmy to doma nemá lehké, nevychází s rodiči ani se svojí starší sestrou. Otec je alkoholik, sestra ho jen tak pro legraci šikanuje a matka situaci těžce nezvládá. 

Dneska večer se opět rodiče pohádali a sestra mu způsobila několik krvavých šrámů a modřin. Timmy seděl ve svém pokoji na posteli a přemýšlel, brečet už ho zkrátka nebavilo. Chtěl situaci nějak řešit, ale to se nezdálo v jeho silách, rozhodl se od ní tedy utéci.

V půl třetí po půlnoci, když matka spala a otec ani sestra nebyli doma, se rozhodl uskutečnit jeho plán. Svůj baťoh napěchoval v kuchyni jídlem, popadnul bezokého plyšového medvídka a potichu vyrazil do noci.

Město nebylo příliš velké a Timmymu trvalo sotva hodinu se z něj vymotat ven, šel polní cestou do kopce. Kopec se mu pod nohama pomalu měnil v rovinu, kolem nebylo nic než hlína. 

Začínal být vyčerpaný a unavený, tak si rozhodl ustlat si na cestě. Pod hlavu si položil medvídka a přikryl se svetrem. Vydržel ležet sotva pár minut, než úplně prochladl. Napadlo ho celý plán přerušit, tohle nebyl dobrý nápad a nastal čas vrátit se domů.

Oblékl si svetr, sebral medvídka a vydal se po té samé cestě zpět. Rozklepaný Timmy kráčel stále po rovině, všiml si že na temné obloze svítí nezvykle obří úplněk ale ani jediná hvězda. Připadalo mu že kráčí už nezvykle dlouho, neměla by už cesta začit klesat z kopce? Někde jsem snad špatně odbočil? honilo se mu hlavou. 

Najednou si všiml podivné věci, měl pod nohama o pár stop navíc, úplně stejných jako dělal on. Začal se rozhlížet kolem sebe, nikoho neviděl, šel pořád dál a stopy pečlivě pozoroval.

Po několika minutách uviděl, že asi metr před ním jsou vyšlapané stopy od dvou párů bot. Jakmile se k nim přiblížil, zjistil že jsou to přesně ty stopy, které moc dobře zná. To samé se opakovalo stále dokola, jen pokaždé objevil další pár stop. A další. A další. A další...

Timmyho kosti zdobí tuto cestu dodnes, ale nikdo je nikdy nenašel...