Zásadové Zlo, "Diktátor"

Zásadově zlé bytosti využívají pravidla, tradice a zákony ve svůj prospěch. Případně mají nějaký svůj kodex cti nebo zásad, který dodržují i přes svoji zlou náturu. Nebo jsou posluhovači v rukou zlého pána, případně jsou oním pánem. 

 

Podporují ty zákony a organizace, které chrání jejich zájmy. Pokud jimi někdo jiný utrpí, má prostě smůlu. Jsou poslušné a dodržují zákony, pravdila či tradice jelikož se bojí následků při jejich porušení. Jsou velmi pečlivé když někomu dávají své slovo, protože se jim může stát že jeho součástí bude něco, co jim zrovna nesedí a nechtějí svůj slib porušit. Pokud najdou cestu jak ho obejít legálně, nějakou skulinu v pravidlech, tak ji využijí.

 

Toto jsou ty bytosti, které porušují klasické klišé že "není cti mezi zloději." Je to bytost odholdaná dosáhnout svého silou a vydíráním, ovšem v rámci určitých pravidel, která neporušuje. Očekává oddanost od svých poskoků, podvody a neloajalitu trestá okamžitou rychlou smrtí. Určí si své podmínky a neustoupí, ať už se to někomu líbí nebo ne.

 

Váží si důvěry kterou k ní chová společnost, vláda či jiná organizace. Stejně tak si váží svých spojenců a podvod je pro ni stejně nepřípustný, jako pro zásadově dobrou bytost. Pracují v rámci pravidel, zákonu či tradic jelikož je to ta nejbezpečnější cesta k jejich úspěchu. Také si libují ve využívání zákonů, pravidel či tradic proti svým nepřátelům. Pokud taková bytost nalezne devastující důkaz proti svému rivalovi, jistě ho použije. 

 

Příslušníci tohoto přesvědčení vylepšují své postavení nad ostatními v rámci hierarchie, nejsilnější je nahoře a nejslabší dole. Samozřejmě že většina si přeje být nahoře. Jako ostatní dvě zásadová přesvědčení, i toto považuje pořádek či pravidla ve společnosti nebo pro jedince samotného za velmi důležité. Ovšem chápe je jako nástroj, který zvýhodní ty silné nad slabými. Ačkoliv považuje své cíle za ty nejdůležitější, respektuje i přání skupiny či autorit, pokud usoudí že dotyční si tuto pozici zaslouží.

 

Zákony či pravidla dobré společnosti jsou v očích zásadově zlé bytosti zkrátka nefér. Staví na stejnou pozici jak ty silné a schopné, tak i ty slabé a nemohoucí, kteří by si tuto pozici jinak sami nikdy nedovedli vybojovat. 

 

 

1) První typ věří tomu že občanský pořádek se má držet naprosto za jakoukoliv cenu, případně vidí využití současného systému jako jednodušší cestu pro ovládnutí světa, než jeho zničení a vytvoření nového. Možná chtějí vládnout železnou rukou nebo jim "veřejné hraní podle pravidel" dodá dostatek publicity pro realizování svých zlých plánů. A někteří chtějí nastolik pořádek ovládnutím světa.

 

2) Dvojka je zloduch s kodexem cti, který mu zabraňuje v páchání skutečně ohavných činů nebo ho alespoň uchovává soustředěného a disciplinovaného. Často je velmi pragmatický a jeho osobní kodex cti ho může dovést až ke konfiktu mezi ním a zájmy veřejnosti, což jej nedělá chaotickým. Cení si loajality svých případných poskoků a v konfliktech jsou věrnými spojenci nepřátel svých nepřátel. Také se mohou obrátit k dobru nebo zemřít s uznáním svých chyb. Případně se mohou naprosto oddat zlu a začít páchat ty nejhorší zločiny.

 

3) Tento typ může být nejlepší sluha svého pána, případně poskok nižší hodnosti. Sice nemusí mít tu samou motivaci jako jeho pán a vůbec necítit potřebu páchat zlo (případně nemusí být moc chytrý), ale udělá co se mu řekne. Případně sám řekne co se chystá udělat a provede to tou nejpřímější a nejjednodušší cestou. Je sice hrozbou, ale skutečné nebezpečí nepředstavuje. Pokud je vůči svému pánu loajální, plní rozkazy bez jediného slova a nemá námitek. Jestliže má být jeho pán zabit, on půjde s ním. V běžném životě bude stejně zlý jako ve službě, když se však pán dočasně zcvokne, bude spolupracovat s hrdinou. Tohle ovšem není obrat k dobru, jakmile bude pán zase při smyslech, on opět poslušně doleze.

 

4) Poslední typ je někdo, kdo zkrátka nenávidí svobodu a zotročí lidi z čiré zlomyslnosti. Případně se baví utvářením neskutečně absurdních pravidel a ještě absurdnějších trestů při jejich porušení. A nebo se snaží vytvořit dystopii, místo plné utrpení a chudoby, pomocí ovládnutí a postupné řízené degradace celé společnosti. Může se sice tvářit jako počestný zlosyn, ovšem bude překrucovat význam přesně vyřčených slov až do absurdity a tak nepřímo lhát a podvádět.