Konverzační témata: Od úžasně fascinujících po bolestně nudná.

11.04.2016 16:35

Jakožto (převážně) extroverta mě baví s ostatními komunikovat, avšak ne všechna témata jsou pro mě ekvivalentní. Některá si užívám více, jiná méně a další mě fakt kurevsky serou. Univerzální je většinou vtipkování o okolí, obvykle čím nekorektnější, tím lepší. Nicméně co se týče "typické" konverzace, mám jisté preference. Následující obrázek ukazuje můj postoj k různým (a jim podobným) tématům, ke všemu se postupně vyjádřím.

Úžasná témata jsou taková, která mají velký potenciál něco zajímavého a originálního vyplodit nebo vynést na povrch.

Prostá témata jsou taková, která zas až tak plodná nejsou, na druhou stranu obvykle nejsou vyloženě nepříjemná.

Bolestná témata jsou něčím nepříjemná, pro mě či okolí.

Fascinující témata jsou taková, která si opravdu užívám a vyhledávám je. Pro mě ideální konverzace.

Obyčejná témata jsou taková, které sice chvíli probírat vydržím, ale pokud si je nezačnu přibarvovat, začnou mě nudit.

Nudná témata jsou taková, která mě opravdu hodně nebaví a snažím se jim vyhýbat, co to jde.

Úžasně Fascinující: Fiktivní absurdní/extrémní/surreálné scénáře

Sedíte s partou lidí u vodárny, popíjíte limonádu či maximálně lehký alkohol a pouštíte uzdu fantazii. Může se to týkat čehokoliv, někdo se na chvíli ztratil z místnosti a vy "vymýšlíte" kam, unesli ho sousedi na orgány? Byl jen hromadná halucinace, kterou jste si vymysleli abyste si nepřipadali sami? Nebo se v noci převléká do latexového kostýmku a snaží si hrát na superhrdinu? Když se to začne rozvádět pořádně, můžou z toho vzejít opravdu neotřelé scénáře. Miluju tento typ konverzace (který se podobá spíš brainstormingu), jelikož se v něm absolutně nemusíte limitovat ani držet nějakých společenských konvencí, jste omezení jen svojí a cizí představivostí. Trénujete originalitu, flexibilitu a hlavně fantazii, paráda.

Prostě Fascinující: Abstraktní koncepty/morálka/vize budoucnosti/filozofie

Je důležitější dělat co musíte nebo co je správné? A jak poznáte co je správné? Bude vize technokratické utopie fungovat? A jak by asi viděl objekt ve čtvrtém rozměru trojrozměrné objekty? Co se týče "typické," konverzace, tedy té co není hlavně brainstorming, jsou tohle jedny z mých nejoblíbenějších témat, momentálně u mě vede asi morálka a vyšší prostorové rozměry. Ať už je to věda, filozofie, morálka či náboženství, důležité je být ve skupině lidí, kteří jsou na  stejné vlně  (nebo nemají problém se na ni dostat) a ideálně nejsou na šrot. Osobně mi taková konverzace přijde jako jedna z nejpřínosnějších, jelikož pokud se dostanete alespoň na cestu k potenciálnímu vyřešení nějakého takového problému, může vám to trochu pohnout s celkovým pohledem na svět a uvidíte souvislosti, které jste předtím neviděli. Trénujete si všechny možné formy myšlení a prohlubujete si znalosti.

Bolestně Fascinující: Tabu

Existují témata, která spoustu lidí přitahují, ale není jim příjemné o nich mluvi, buď se bojí poskvrnění svojí "reputace," jsou na ně až příliš nechutná či šokující nebo by se zkrátka cítili nesví. Já tyto zábrany postupně odboural a fascinace má přednost před konvencí. Mezi "snesitelnější" témata obvykle patří sérioví vrazi, kanibalové (jak kteří) či třeba masakry na školách. Mezi ty "hraničnější" pak například pedofilie (a jiné úchylky), sexuální zločiny či modelové situace, kdy je testován váš morální horizont. Právě díky svojí "nálepce," mají tato témata jakési prohnilé kouzlo, při takové konverzaci obvykle posouváte vlastní i skupinové hranice o něco dál. A svoboda slova má (dle mého) být absolutní.

Úžasně Obyčejné: "Temná" tajemství

Tohle se obvykle týká veřejných tajemství nebo takových, kdy vás někdo dlouho připravuje na něco šokujícího a pak z něj vyleze, že se včera při večeři posral. Je to sice sranda, ale obvykle to není nic vyjímečného. Celkově žádná tajemství týkající se vylučování, vztahů (v pubertě a po), školy atd... obvykle nejsou až "tak moc wow." Jako zajímavé tajemství vnímám obvykle taková, který se týkají zločinu, duševního (i fyzického) zdraví, (silně) deviantní sexuality či čehokoliv takového rázu. Je ale fakt, že občas se něco opravdu zajímavého dozvědět můžete.

Prostě Obyčejné: Události a kalby

Kalby jsou (někdy) super, když v nich jste, ale nějak detailně je probírat, pokud se tam opravdu nestane něco hodně zajímavého, mě obvykle přestane po pár minutách bavit. Týká se to i kaleb budoucích, bude tam to, ten a tamhleta a stane se to a to, tady to víceméně končí, pak se to už jen omývá a vytvářejí se různé hypotetické scénáře, které si obvykle začnu přibarvovat absurditou aby mě taková konverzace bavila. Netýká se to ale jen kaleb, týká se to víceméně všech nadcházejících či minulých událostí, koncertů (na které stejně nechodím), návštěv kina, pobytů v zahraničí atd... Osobně mi úplně stačí jen zhruba načrtnout situaci jaká bude a pak to nechat nějak vyvinout, netřeba to nějak rozebírat, stejně z toho nic moc zajímavého nevzejde (konverzačně). Zabývat se tím nějak moc do hloubky už na mě působí jako lehké plýtvání konverzačním potenciálem. Je ale fakt že pokud někdo zažil něco opravdu zajímavého (třeba nějaký super LARP nebo hraniční zážitek), tak si to velice rád poslechnu se všemi detaily i několikrát.

Bolestně Obyčejné: Pokec

Pokecem mám na mysli když potkáte nějakého známého, máte asi minutu a oba se škrábete za uchem a přemýšlíte, o čem se bavit aby to nebylo úplně trapné. Ačkoliv kolikrát takovou osobu rád vidím, ten časový pres zkrátka nedovolí vzniknout žádné kloudnější konverzaci a tak si to oba jen oddrkotáte a odejdete. Potom přemýšlíte nad tím, jak moc trapné hovadiny z váš vyšly. Nicméně pokud je toho času víc a ona osoba ráda koverzuje na jedno z "Fascinujících" témat, tak můžete někdy zažehnout poměrně zajímavou úvahu, se kterou si pak pohráváte.

Úžasně Nudné: Pomluvy

S pomluvami je to dosti podobné jako s tajemstvími, ale většinou se zvrtnou v poloretardované tlachání o tom, kdo kde s kým co dělal a co u toho na sobě měli. Většinou to také provází podobný hype jako již zmíněná tajemství, jen výsledek pak není "Hmm, čekal jsem víc," ale "A co má kurva být?" Pokud se nějaká konverzace začne hroutit přesně do tohoto bodu, obvykle to začnu s naprostou vážností komentovat připomínkami jako že jsou ve skutečnosti sourozenci, že spolu občas mívají nevázaný sex přímo uprostřed ulice nebo že je pro ně velmi erotická praktika si navzájem brát krev a pak ji jeden druhému stříkat do pusy. Pokud jsou účastníci konverzace dostatečně naivní/nezkušení nebo prostě blbí na to, aby tomu věřili, tak to může být děsná prdel. Ale ne když je necháte bez komentáře mluvit, pak je to úplně na hovno a totálně o ničem.

Prostě Nudné: Vztahy, oblečení, auta, jídlo...

Sem zahrnuju víceméně jakoukoliv konverzaci o každodenních věcech. Dlouhou dobu jsem žil v přesvědčení, že se o tom prostě nedá jinak koverzovat, než to jen suše či rádoby vtipně okomentovat, mýlil jsem se. Konverzace o tom, co za oblečení si kdo koupil, kolik ho to stálo či v jaké byl restauraci (konverzace, ne jen zmínka) na mě zezačátku působí jako trapný vtip, pokud vidím že to dotyčný myslí vážně, tak většinou čekám až ho to přestane bavit nebo to začnu komentovat podobně jako u pomluv. Taková konverzace mě nejen extra nebaví, ale vyloženě sere, vnímám to jako ultimativní plýtvání konverzačním potenciálem, ty věci kolem nás jsou a já je vidím, je jich všude mrda, proč to ještě srát do rozhovoru jako hlavní téma? Ano, i taková konverzace se dá udělat zajímavou, ovšem to s vámi člověk nesmí řešit faktické informace týkající se nábytku v jeho pokoji, ale použít ho jako prostředek pro mnohem zajímavější koncept (třeba myšlenku, že by v jeho nábytku tajně žila nějaká rodina bezdomovců).

Bolestně Nudné: Škola, domácí úkoly, má závěrečná práce

Nejbolestnější a nejnudnější ze všech. Není nic horšího, než když vám zadají tři stupidní domácí úkoly a někdo vám je i mimo tu blbou školu připomíná. Nebo když s vámi probírá hodiny, na kterých se neděje absolutně nic zajímavého, opravdu se na nich jen probírá látka (která už zajímavá být může, pak to ale není konverzace o škole ale o látce). Úplně stačí fakt, že na tom místě musíte být, pak o něm většinou nechci absolutně slyšet a dělat z toho hlavní téma VÁŽNÉ konverzace je vyloženě konverzační kacířství. Jediný způsob snesitelné konverzace o škole je takový, když se vám podaří s něčím vyjebat a chcete se pochlubit, případně si ze školy dělat nemilosrdně prdel. Ale aby vám někdo všechny ty srance neustále cpal pod nos... Radši ať se jde zabít. Také mě solidně vymrdává do ucha, když mi někdo předhazuje před xicht něco co jsem odbyl/udělal nahovno, ale prošlo to, do hajzlu, když něco projde, tak to tam pro mě končí. Kurva.

—————

Zpět


Co vy na to?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.





Základy myšlení

Outside-The-Box: Jdeme ven z krabice.

10.04.2016 14:19
Od doby co jsem napsal poslední článek (nepočítaje samorecenzi Schoolloutu) uplynula značná doba, to už tak se mnou bývá. Ale rovnou k věci, za tu dobu jsem objevil (a vyblil) nějaké nové koncepty a ponořil se ještě hlouběji do světa absurdních, abstraktních a hraničních představ, jak já to miluju....

—————